Pražský krysařík..
Povaha plemene
Pražský krysařík je jemný a mazlivý pes, který je vhodný do každé rodiny. Svému pánovi je bezmezně oddán a hezký vztah si utvoří i k dětem. Přestože je velmi přátelský a přítulný, může se k cizím lidem chovat rezervovaně. Pražský krysařík umí být díky svému temperamentu také velmi zábavný společník, je velmi zvědavý, občas uličnický, ale při dobré výchově poslušný. Jeho majitelé o něm často říkají, že je to maličký pejsek se srdcem lva, svého pána umí totiž bránit. Je vhodný i pro starší páníčky, je poměrně přizpůsobivý - má rád dlouhé procházky a nevadí mu ani lenošení na gauči. Hodí se na venkov i do bytu, je čistotný. Krysařík je mrštný, hbitý a velmi rychlý pes. Dožívá se 13 až 15 let.
Popis pražského krysaříka
Pražský krysařík v kohoutku měří pouhých 20 až 23 cm, hmotnost se pohybuje kolem 2,5 kg. Má kompaktní tělesnou stavbu s rovným hřbetem, krátkými bedry a mírně vtaženým břichem. Ocas je vysoko nasazený a ke konci se zužuje, bývá kupírovaný. Přední končetiny jsou rovné a souběžné, zadní jsou dobře osvalené. Pohybuje se pružně, hbitě a lehce. Krysařík má hlavu hruškovitého tvaru s výrazným stopem a zakulacenou lebkou. Pysky jsou přiléhavé, čelisti souměrné a skus je nůžkový. Mé temné, středně velké oči, které jsou mírně vypouklé a posazené ze široka. Uši jsou pevné, mají trojúhelníkovitý tvar a jsou vztyčené. Srst má krátkou, přiléhající, hustou a pěkně lesklou, na hlavě může být o něco řidší. V poslední době se čím dál častěji objevují i dlouhosrstí krysaříci. Základní zbarvení může být různé, nejčastější je černé s červeným pálením nad očima, kolem čumáku, pod krkem, na předních tlapách, na vnitřní straně zadních končetin a pod ocasem. Výjimečně může být plavý.
Klasifikace FCI
Pražský krysařík dosud nebyl uznán FCI. V současné době se připravuje jeho nový standard, který zatím nebyl zveřejněn.
Základní péče o psa
Není plemeno náročné na péči. Jeho krátkou srst stačí jednou za týden vykartáčovat a udržovat v čistotě. Nemůže se chovat venku, kde by mohl zmrznout. Vzhledem k jeho malé konstituci je mu dobře i v malém bytě. Není náročný na výchovu, která se ale nesmí podcenit, jinak má sklon k uštěkanosti a při nedobrém přístupu z něj může vyrůst nerudný jedinec bránící se kousáním.
Historie plemene pražský krysařík
Má hodně dlouhou historii, která podle některých pramenů sahá až do doby Rudolfa II. Údajně se pro svou hbitost používal na chytání krys, byl ale také ozdobou královského dvora a byl dáván jako dar evropským vladařům. Později však téměř vyhynul, k jeho znovuobjevení došlo až ve druhé polovině 20. století a jeho obliba stále stoupá.:D
